Vánoční zdobení

12. 12. 2009 | † 19. 07. 2013 | kód autora: VIB

 

Poslední den ve škole. Poslední den ve škole, do které jsem chodil tři roky a něco. Moje hloupost, moje chyba. Chtěl bych ji dokončit a nemám odvahu to rodičům říct. Poslední dobou jsem ztratil na vše chuť. Nejsem nijak vynikající žák. Spíš naopak. Průměrný. Jedině co mně jde, jsou kupodivu jazyky. Jako bych ani nepatřil do rodiny, která jazyky neovládá. Kukaččí vejce.
Ano a nejen tím. Musel mně k nim položit šotek. Nedávno jsem povzbuzen jedním rozhovorem přiznal, že se mi líbí kluci. Rozpaky, ticho, údiv a pak hysterický smích. Nechápal jsem to. Před týdnem jsem pochopil aniž mi cokoliv řekli.
Poslední Vánoce s rodinou a pak se stěhuji k babičce a tetičce. Žiji samé a já je už dlouho neviděl. Nemám moc na vybranou. Co mohu dělat? Odejít z domu? Nemám odvahu. Chci, aby to zůstalo tak jak je. Chci mít svůj pokoj, svoji hudbu, vídat se s rodinou. Rodina. Smutek a hořkost. Myslel jsem, že mně mají rádi. Nevím, jestli mají nebo ne, ale kdyby mně měli rádi, nezbavovali by se mně, no ne? Jen kvůli tomu, že jsem trochu jiný. Proč jim to vadí? Nic bych proti nim neudělal. Vždy jsem se snažil, abych vše udělal, co chtěli. Učím se, nikam skoro nechodím, když pominu malování, které mi jde podle nálady. Jednou dobře jednou špatně. Skrýval bych to, nikdo by se to nedozvěděl.
 
"Ahoj, Víťo!"
"Čau kluci! Domu?"
"Kdepak do herny. Nechceš jít s námi?"
"Ne, díky musím domu. Vánoce."
"Nepřipomínej mi je," povzdechne si Vlad. Vladislav, ale nikdo mu jinak neřekne, než Vlad Rozparovač a on se tím pyšní. "Zas budu strojit obr strom!" dodá znechuceně. Zasmějme se a i jemu se roztáhnou koutky úst.
"Ty Víťo, co jsem to zaslechl, že odcházíš? Co je to za pitomost?" Pavlův taťka je učitelem na škole.
Víťa se nadechne. Chtěl by tak moc s nimi dokončit školu. Chtěl by je vídat každý den, pokukovat po nich, prohlížet si je a trochu snít a zatím nic z toho. "Jo, je to pravda."
"Proboha proč?!"
"Lepší škola," odkašle si. Vymyslel to sám, protože neví, co by jim řekl. To, že je gay? Zná reakce některých kluků. Nechce to zažít.
"Aha. Tak to jo. Je to blbý, ale lepší škola, to je fajn ne?" Zní to nejistě.
"Jo, ale bude se mi stýskat. Doufal jsem, že dolezeme spolu k té matuře."
"Tak nejdi a je to!"
"Vám se to řekne, ale rodiče pořá...

...... Znáte to sami."

"Víš co. Měli bychom to nějak zapít. Myslím rozloučit se. Co u nás doma?" Vladovi rodiče mají obrovský barák a jsou bohatí. K tomu se Vlad neskutečně dobře učí narozdíl od něho a úžasně vypadá, a tak ho často doprovází ve fantaziích před spaním, v kterých uniká realitě.
"Nestihnu to."
"Hloupost. Pozvu, koho budeš chtít, a pomůžete mi nastrojit stromek. Bacha kluci, má skoro dva metry."
"Kdybys nekecal. Tak vysoké stropy nemáte."
Vlad rozpustile pokrčí rameny. "Nemáme a zítra. Přijdete?"
Víťa zauvažuje. Nějak se vymluví. "Přijdu."
"Já taky a dnes obtelefonuji ostatní kluky. Hele, co holky?"
"Pozvi je taky. Budou nám servírovat."
"Ty tě slyšet, tak tě naservíruji na naho s přílohou a omáčkou." Zasměji se a Víťa cítí, že napětí polevuje.
"Díky kluci."
"Pche není zač a jdeme nebo nám obsadí naše mašiny."
"Čau."
"Čau." Víťa za nimi hledí. Jsou fajn a jemu je najednou smutno, že se musí loučit. Pohlédne do výlohy. Měl by něco koupit Vladovi, za to, že ho pozval. Vstoupí do obchodu a vytáhne peněženku. Nemá moc peněz, ale maličkost bude stačit. Možná by měl přinést něco z potravin, když se rozhlíží po zboží. Nic se mu nelíbí a pak mu padne zrak na ozdoby, co se zavěšuji na balkonech v oknech nebo na stropech. Modří sklenění delfíncí. Dotkne se jich a okouzleně poslouchá cinkot.
"Přeješ si?"
"Ti delfíni, kolik prosím vás stojí?" Vlad má rád moře a jezdí k němu s rodiči každé léto.
"Sto padesát."
"Aha." Tolik nemá. "A nemáte něco levnějšího? Mám jen sto čtyřicet." Pronese nesměle k prodavačce. "Mám to pro kamaráda k vánocům."
"Pro přítele?" podiví se a pak se pousměje. Natáhne ruce a sundá ho. Ozdoby jemně cinknou, až se po nich ostatní podívají. Ve Víťovi se něco zadrhne. Jsou nádherné. Necinkají smutně, spíš líbezně. Jako vánoční zvonky.
"Vida sto čtyřicet." Víťa se dál neptá. Vytáhne poslední koruny a položí je na pilt. Za chvilku spokojeně nese ozdobu v rukou. Určitě se mu budou líbit.
Doma u dveří je schová do tašky.
"Jdeš pozdě!"
"Omluvám se, ale zdrželi mně kluci. Chtěli pomoci s angličtinou." Doma se učí tajně ještě němčinu. Chtěl by dělat překladatele, ale to z rodiny nikdo netuší. Učí se přes internet a jednou by chtěl studovat jazyky. Jenže říct to má strach.
"Kdo?!" Víťa vzhlédne k otci. Jde z něho strach.
"Vladislav Zářecký a Pavel Novák."
"Aha. Dobře a jdi si balit."
"Ano." Nadechne se. Otec nikoho moc nemá rád a má pádnou ruku, ale co zkusit to musí. "Vlad mně zítra pozval na rozloučenou a chce pomocí strojit vánoční strom." Nikdy neuměl lhát. Každý to na něm hned poznal.
Tušil to, když mu jedna přistane. "Nikam nepůjdeš! Je to jasné?!"
"Ale kluci mně tam budou čekat."
"Neumíš snad poslouchat! Jak to vědí?! Zas jim to řekl co? I přes můj zákaz! Vědí i tem zbytek?"
"Pavlův tatínek, on je učitel, Zřejmě to Pavlovi řekl. Nevědí." Pavlův otec je velmi přísný, ale spravedlivý, tedy jako učitel. Má ho rád, už jen proto, že právě on ho učí angličtinu. Když řekl, že má vrozené nadání, byl pyšný týden a nevadil mu ani výprask za kouli z matiky. 
"V jednu ať jsi doma. Je to jasné!"
Víťa přikývne. Rodiče mají před učiteli respekt. Aspoň, že to. V duchu poděkuje Pavlovu otci. V pokoji si oddechne a vyndá dárek z tašky. Položí ho k ostatním, které nakoupil pro rodiče, staršího bráchu a ségru. Neměl by ji nic kupovat za to, jak se mu pošklebuje, ale je to zvyk. Sedne si k počítači. Najednou neví, co dělat. Nechce se mu nic. Pohlédne na hodinky. Bude šest a za chvilku začne rituál večeře. Bude mu to chybět.
Vstane a lehne si. Zírá na strop a potom stočí zrak ke knihovničce a na druhou postel, kde spí Marek. Ségra má svůj vlastní pokoj. Zajímalo by ho, jaké to bude u tety Marie a babičky Jiřiny. Zvykne si? Přetočí se na bok.

 

dokončení na

....svetu.cz">www.otakucimeliumpovidky.svetu.cz

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.